Ráda!

Josef Václav Sládek

Ráda!
Ó ráda, ráda, ráda, ó jak tě ráda mám! můj tatíček už střádá i na oddavky nám. A roste, roste, roste má myrta, boží div, a kde jsou jací hosté, už družba pamětliv. Ó mám tě ráda, ráda, – mé družky samý smích, a matička už skládá mi plátno jako sníh. Až k lavandule proutku mně všecko zařídí a slzu stírá v koutku, když nikdo nevidí. – 66