MODLI SE ZA MNE.

Josef Václav Sládek

MODLI SE ZA MNE.
MODLI se za mne, děvče nevinné! jeť vroucné modlení ti dosud přáno; tvým srdcem pusté prázdno nepoznáno, kde neozve se chvění jediné, jímž duše struny vše se rozeznějí, vše toužení se v slzu rozplyne, jež beze slov se modlí nejvroucněji. – Modli se za mne, děvče nevinné. Mně nedáno již v nebe vznést se lemy: mou duši tíží cos jak olovo každé se věsíc zbožné na slovo, že sotva vzletne, již se kácí k zemi. A duše tvá, to v šeru hvězda bílá a její prosby lesky bezstinné, jež hvězda volně v nekonečno sílá. Modli se za mne, děvče nevinné. Ó, jindy též jsem perutě měl k letu a vznášel se až k nebes temeni, aneb co dítě slouchal v nadšení těm krásným bájím o krásnějším světu; a jindy též se spjaly ku modlení na klínu matky ručky dětinné a teď? – ó, plakal bych, leč slzí není. Modli se za mne, děvče nevinné. Když lid v zápalu zbožném pokleká, bije se v prsa: „Bůh buď milostivý!“ já vzdorně stojím, – ret se v úsměv skřiví – a srdce to jak dýka protéká. Jsem nevěrec, – či kdo té věří báji? 58 V tom od klekátka cos mi pokyne; to oči tvé se k nebi upírají. – Modli se za mne, děvče nevinné! A přec to bolno, kdyby zavřená byl duch jen zář, jež shaslá, na vždy zmírá a nebyl hvězdný svit, jenž neumírá, ať před věky již hvězda pohřbená; a přec to bolno tak se neshledati! Či ty snad věříš žití na jiné? – Ó, věř a tvá nech víra mou mi vrátí. – Modli se za mne, děvče nevinné!

Básně v knize Spisy básnické 1: