BOLESLAV JABLONSKÝ.

Josef Václav Sládek

BOLESLAV JABLONSKÝ. 1881.
TY’S odešel, když k nám přichází vesna, k nám slunný den a ty’s odešel spat; hle, sněženka již probouzí se ze sna, já skřivánka už slyšel zazpívat, a právě když s tou písní vzlét’ jak střela, já doslech’, tvá že píseň osiřela. A šla ta zvěst po širém českém kraji, já nevím, jak se dotkla srdcí všech, já jenom vím, po našem luhu, háji že píseň tvá šla jako jarní dech, a kraj když chvěl se zimních vichrů letem, že ty’s jej celý obsypával květem. A rozlétly se jako hejno ptáků, ty tvoje písně českou krajinou, a ty jsi pěl jak slavík za soumraku 316 tou noční, mrtvou, hluchou tišinou, a nad krajem když rozbřesklo se ráno, ty’s umlknul, – mělť slavík dozpíváno. A písní jinou hlaholí kraj širý; kde ty jsi lkal, tam jiní vítězí, kde’s doufal jen, tam pevné teď jsme víry; jen ať tvé lásky pevné řetězy jsou kotvou všem! – a ty’s co zřel jen v snění, ten kraj se zastkví jarní pod zelení! A ty’s ji sel, – kdo může přát si více? a se sněženkou odešel jsi spat, a pod náš krov se vrátí vlaštovice a letos bude slavík klokotat už přes tvůj hrob. – Ty uslyšíš ho ze sna, až kdys ti poví, – že je v Čechách vesna.

Básně v knize Spisy básnické 1: