KDYŽ TICHÁ NOC SE NA ZEM SKLÁNÍ.

Josef Václav Sládek

KDYŽ TICHÁ NOC SE NA ZEM SKLÁNÍ.
KDYŽ tichá noc se na zem sklání a první hvězda vychází, tu z jasnošera sestupují v mou duši zašlé obrazy. 341 Jak mlhy jdou, když luhem táhnou, ti hosté tiší, bezděční, ten na hlavě má gloriolu a jiný věnec smuteční. A na jich vážné tváře line hvězd dalekých se sněžný jas – Vyvy dávno zašlé upomínky, co vracíte se ke mně zas? I cítím, jak se zrak mi kalí. Teď mizí v blankyt daleký – a jest mi, jak by lépe bylo už s nimi tam být na věky.

Kniha Spisy básnické 1 (1907)
Autor Josef Václav Sládek