ZLATÁ ČÍŠE.

Josef Václav Sládek

ZLATÁ ČÍŠE.
TÉ číše žití nedržím se křečovitě a pryč ji neházím jak rozmazlené dítě, když, dřív co vršito, je dopito. I prázdný pohár má, když zlatý byl, své vnady, třpyt zjevů minulých mu na dně vidět všady tak stkvoucích jako dřív, jak hledíš sniv. Sny opřádán tak duch se do nich vhříží, že nezříš Stín, jenž soumrakem se blíží a vlídně z ruky číš’ ti vymk’, než zvíš.