NAČ TEPEŠ, PÍSNI...

Josef Václav Sládek

NAČ TEPEŠ, PÍSNI...
NAČ tepeš, písni, motýlími křídly mi na čelo, kde podzimek už bydlí? Květ jara, léta žár, můj klid a boje, mé vše už vyslovila struna tvoje. Nic nezbývá již, co by za zpěv stálo, a tobě, písni, přec to ještě málo? Ty na mne hledíš, smutek v očích stinných: „O zármutku a štěstí zpívej jiných.“ O zármutku a štěstí jiných, písni? ty každý sám si protrpí a vysní. A o své duše jásotu i boji si bude zpívat vlastní píseň svoji.