Ponejprv, podruhé.

Josef Václav Sládek

Ponejprv, podruhé.
Ponejprv, podruhé, potřetí, jakéto bouchání slyšeti? Posvěť mi, ženuško, na schody, oni mne pustili z hospody. Po jedné, po druhé, po třetí jak to těm hodinám uletí! když se kdo na ně podívá, šenkýř mu šelma nalívá. Po jedné, po druhé, po třetí jinou zas natočí v zápětí; má ženu a děti, jaký div, musí být chudák také živ. 54