Loďka.

Josef Václav Sládek

Loďka.
Kolíbej mne, kolíbej, moje loďko snivá; – řeka šplouná, povídá, v dál jak s námi splývá. Na břehu se rákosí šepotavě sklání, větřík duje, potichu v dál nás popohání Hlava klesá, ruka mdlá pustila se vesla, jest jakoby dřímotou nás ta loďka nesla. Daleko, ó daleko radostí i hoře, kams, v to velké, neznámé, mlčenlivé moře. 83