Poesii.

Josef Václav Sládek

Poesii.
Ohněm i mrazem, jasem i tmou vcházelas, vešlas v duši mou; ať letělas nebem, ať snesla se v zem, já držel se za tvé řízy lem ve hvězdných výšinách, v propasti hlubinách, ať srdce pokrýval mi zlatý pel, neb prach. Ohněm i mrazem, jasem i tmou já prošel životem pod perutí tvou – i ať to bylo už tak neb tak, ať úsměv mám na rtech, neb zakrývám zrak, v tom běhu šerých let, v nichž vše utuhne v led, ty zbyla jsi mi v srdci co perla naposled. [1] Je to teď stárnoucí, skloněný strom, leč zbylo dost květů na stromě tom – ať z mízy je stvořil, neb z jíní tvůj dech, cítím přec v kořenech, ve větvích všech to tvoje dýchání, to slunné usmání, jež, i když vrhá stín, – jen život zaclání. 2
Básně v knize Světlou stopou:
  1. Poesii.
  2. Zlatá šlépěj.
  3. Píseň.
  4. V mlhavé touze.
  5. Neděle v podjaří.
  6. Jarní píseň.
  7. Ritornelly.
  8. Píseň.
  9. Na samotě.
  10. Píseň.
  11. Socha u lesa.
  12. Den.
  13. Kristova hlava.
  14. Půlnoční zvony.
  15. 1621.
  16. Točič.
  17. U klavíru.
  18. Smích.
  19. V chýši.
  20. Hvězdná noc.
  21. Osiřelé.
  22. Fialy.
  23. Bludný rytíř.
  24. Mnich.
  25. Petr zvoník.
  26. Jan Lamač.
  27. Na podhradí.
  28. Vlci.
  29. Hodiny.
  30. Imogena.
  31. Kamarádi.
  32. Anna Potocká.
  33. Papů.
  34. Tři králové.
  35. Ďáblova romance.
  36. Hračkář.
  37. Zlatý pták.
  38. Tři jezdci.
  39. Po hvězdných paprscích.
  40. Chudina.
  41. Své ženě.
  42. Chorál.
  43. Stíny mrtvých.
  44. Život.