Jarní píseň.

Jarní píseň.
Na vlašťovičích perutích přilétlo jaro zpět, zrak blankytný, ret jeden smích a roucho jeden květ, zelené roucho jeden pestrý květ. „Vy zimní spáči z lůžka ven! já klepám na váš dům, já nesu každému váš sen a tisíc krásných dum, stotisíc krásných, pohádkových dum! To teď co slyšels, jasavý že slavičí byl zpěv? Ó ne, to táhne z doubravy zpěv bledých lesních děv, můj zapěl zpěv i sbor těch lesních děv. 12 A vám se, zimné myšlenky, s těch bledých nechce čel? zde! pro vše dobré, pomněnky, pro to, co bolí, pel, pro vše, co bolí, rosou vlhký pel. Dnes v každém srdci postavím si z lučních květů trůn, a jako sníh je roztavím svou hudbou měkkých strun, divocesladkou hudbou měkkých strun. A celý svět svou skryje líc do šatu mého řas, jak stopí hejno vlašťovic se v nebes modrojas, v nebeský volný, čistý modrojas!“ 13