Socha u lesa.

Josef Václav Sládek

Socha u lesa.
Krajem lesa světec stojí, na svět ven se dívá z chvojí, v sněhu, ledu hledí v luh na holou bědu. V bradě mráz a jíní v skráni, hrstku suchých proutků v dlani, vítr hvízdá do prázdného v loktech hnízda. Ale berla jediná je pravá, zmrzlá perla a jeho tvář smavá spokojeně jaro očekává. 21 Šel jsem tady kolem něho, ale každý má dost svého – ale, svatý, jistě, jaro chtěl bych prožít na tvém místě! V stínu chvoje, úsměv v zraku, v loktech hnízdo pernatících ptáků, v dlani proutek v květ ženoucí líče, u nohou petrklíče. – 22