Den.

Josef Václav Sládek

Den.
Den mladý z hluboka se noci noří a rozpíná svá křídla purpurová, a světlé zraky stínem, jasem hoří. A éther chví se jeho pod kročejí a hvězdy blednou a den mladý jásá: „Jsem žití zdroj, mnou vše se věci dějí!“ A bílým jasem zaskvěly se skráně, a na zem shled: „Co tobě nesu?“ pravil, a usmál se, a k očím přitisk dlaně. – 25