V chýši.

Josef Václav Sládek

V chýši.
Paprslek hvězdný zapadnul do tiché chýše; byla to více zlatá nit, to chvějná stezka spíše, po které duše odchází zpět do nebeské výše. Tichounká jizba, bílý stůl, tam stín a bělo si hrají sem a hrají tam přes bílé, chladné čelo; to spíš’ byl úbělový květ, než drobné dětské tělo. Vedle kdos dřímá u lože; je neodstláno; ji bol a bdění přemohly, jeť dokonáno! ale té prázdné náruče, až probudí se ráno! – 36