Přání.

Josef Václav Sládek

Přání.
S tím usmiř se, že přes tebe jde svět a již mu cizí práce tvá i snahy: až jako ty své budou končit dráhy, v svých snech ti opět začnou rozumět. Klid dělníku! – však práce musí v před a silných paží, nové potu vláhy vždy potřebují rodné žití svahy, chléb má-li růst a z krbů zář se chvět. Jen přál bych si, by hleděl k svému rovu, kdo oře hloub, jak v podvečerním tichu od pluhu rolník hledí ke hřbitovu, kde ten, kdo dřív tu oral, pohřben jest; a dí: „Též jeho pot mou zrosil líchu jak z oblohy se noří shluky hvězd. 27