Chrám Svatovítský.

Josef Václav Sládek

Chrám Svatovítský. – Josefu Mockrovi. –
Těch velkých, přísných mistrů středověku duch nepoddajný ve snech zbožně pilných se svěřil kamenu. – Nad útisk silných, – jak i to nebe chmurno ke člověku, – mrak protkli kopím kathedrálních věží. Hněv bouří krotnul, na kamenné květy se roně deštěm slitování. – Světy tam hvězdné září, zem jak ve tmách leží. Své, chráme Karlův, zvedáš obří témě nad srdcem mohutným, jež dole bije od věků k věkům, – k Bohu tvého lidu, tak vážný, velký, svatý, v bouři, klidu, jak v tmách to srdce, jak ty tvrdé šije té šlapané a nepoddajné země. 30