Nepřítel.

Josef Václav Sládek

Nepřítel.
Ve chvíli klidu, v jizbě osamělé, když vše, co cítíme, je lad a vděk, se zjeví tvář našeho nepřítele a v zrak nám hledí jeho pošklebek. To v srdci bodne; – a jako když dechne na poušti vítr v náhlém nárazu do fata-morgany, tak z duše všechné to vidmo prchá rajských obrazů. Rty sevrou se a hrdlo žlučí chutná. – Tu náhle jak by anděl síní spěl; má zrcadlo a šeptne: „Duše rmutná, sem pohledni, – kdo tady nepřítel?“ 85