Mezi knihami.

Josef Václav Sládek

Mezi knihami.
Byl podzimkový, šerý den a těžký stesk mi v duši leh’, tu náhle padl do oken svit slunečný a v řady kněh. Tak stály tady nehnutě, kmen podle kmenu, – duchů les, jímž jako orlí perutě se myšlenkový šelest nes’. A paprsk slunce na ně pad’ jak v starých dubů kořeny; ten tam byl stesk a nesoulad, já viděl prales vznešený. Ten lidstva velkých duchů bor, jak hledí ve svých myšlenkách tak nepoddajně v žití spor. A nesmrtelna dech jím táh’. 94