Příšerná loď.

Příšerná loď.
V slunečnu a pohodě pět neděl jsou na vodě, v plachty dobrý vítr duje, koráb jako šipka pluje, kormidelník vypravuje jak měsíc se chytá v plachty a lana; poslouchal by každý do bílého rána. Kormidelník, čertův chlap jako pavouk v síť je lap’, opálený, starý Jack viděl v světě mnoho tak, dobrou loď i dobrý vrak: ať loď se zakolísá, ať stone jako mísa, Jack vyplul dosud z každé jako krysa. [30] Kormidelník neděl pět na nikoho nepohled’; stará krysa mlčenlivá, jenom na kompas se dívá, v noci, když je ticho, zpívá: tak vlna za vlnou v boky lodě šplouchá; pak rázem ustane a v dálku slouchá. Kormidelník, starý pes točí se a mluví dnes; koráb do vln jako pluh, ruku tiskne druhu druh, kormidelník jako duch o příšerné jim lodi vypravuje a měsíc rudne, v plachty vítr duje. „S dobrou lodí jsem kdys plul, do plachet nám vítr dul, dobrý vítr týden pátý, pomáhal nám patron svatý, s nebe měsíc jako zlatý chytal se do plachet, chytal se v lana: my do přístavu měli veplout z rána.“ „V tom to mořem zašplouchá –“ – kormidelník naslouchá – 31 „jako náhle z hlubiny vyvalí se bubliny a pak mezi lekníny, stočí se velký duhový věnec, a do věnce vytone utopenec.“ „Vítr jako dul by dnes –“ – v ráhnoví to prasklo kdes – „teplý vítr, – blízkou na zem ukazuje, – a v tom rázem každou kostí projel mrazem: trhlo to do lan, v kotvách do okovce: loď ocitla se náhle u ledovce.“ „Nebe hvězdné, jeden jas, začalo se temnit v ráz, kmitá už jen měsíc sám, stále bledší, – zdá se nám, že se klátí sem a tam. – To zdá se jenom skrz tu kletou páru, byť vlajka jen se hnula na stožáru.“ „A teď to přišlo jako var –“ – měsíc se houpnul přes stožár – „a loď, jako když v spáry chytí, půl vítr chtěl, půl vlnobití, a teď to šlo o živobytí 32 po vichřici, jak v prázdná ráhna duje –“ I poslouchají, jak když je přičaruje. „My střemhlav po té vichřici jak sněžné pírko vanicí – tu proti nám – Bůh duši spas! a proti vichru, s vichrem v ráz loď příšernou k nám žene ďas! kdo spatřil ji z plavců, kdo viděl ji z lidí, bez boží pomoci už břehu neuvidí! –“ „Loď naše, dobrý starý dub –“ – v tom pod palubou jak by rup’: loď příšerná z vln tone šlehu, loď příšerná, – ledovec v běhu! – Jen ještě v tvář nasypal sněhu plavci, jenž brvou nehnuv ani oudem jen veslo pustil: „Jste před božím soudem!“ 33