Kalina.

Josef Václav Sládek

Kalina.
Kalina, květina smutná, tmavolistá, v skalné rokli vypíná se do oblohy čista. Kalina, sněžina květem obalená jako pod ní jarní voda bíle rozpěněná. Ve květu, v podlétu, v zimě stojí sama, ráda by si promluvila s vodou, s hvězdičkama. 53 Kalina, květina sama v rokli stojí, do oblohy nedosáhnenedosáhne, do vody se bojí. Jen někdy večerem hvězda dolů slítne; než zapadne do té vodyvody, v kalině se chytne. – 54