Hvězdy.

Josef Václav Sládek

Hvězdy.
Na nebi tolik hvězdiček se mihotá a svítá! matička nám povídává, že jich nikdo nespočítá. Jich počtu neví andělé, což teprv někdo z lidí! ale Kdos tam nad hvězdami, do jedinké že je vidí. Tu, která jako diamant i onu, která bledne – velké, malé, On je řídí, nepohřeší ani jedné. [60] A my s tou chudou matičkou jsme chudé čtyři děti: jak to u nás bývá, nechce nikdo z lidí rozuměti. Jsme čtyři děti maličké, a chudé, my to víme – Tomu však, jenž hvězdy hlídá, také my se neztratíme. 61