Jiná koleda.

Jiná koleda.
Koleda spěje k večeru tam venku plískanicí – vrabci jsou doma pod střechou a doma koledníci. Na návsi ani slech, ni ruch, vše taje v sněhu, ledu, jen starý soused zakašle jda táčkat ku sousedu. Teď povolovat začal sníh od sychrava a deště, je doma člověk, doma pes, – jen dráb ten chodí ještě! [76] Ten chodí jako hodiny a brvou nezamrkne, však ať si kde chce zastaví, v tom domku vždy to hrkne! A proti nám je starý dům, v něm všechno bere zkázu, střecha se větrem tetelí a ti tam pod ní v mrazu. V tom starém domě, Bůh to ví – jak šlo to po ta léta, sníh na střeše, sníh pod střechou – až do těch očí slétá. Ať vinni nebo nevinni, že v očích jim tak vláhne, však někomu už rozpadá se pod rukou, nač sáhne. A před domem teď stojí dráb a rozkládá své spisy: za drábem přijdou podívat se páni na komissí! 77 Dráb sám – jak by chtěl do domu a zase chtěl by zpátky, – ten havran nějak dlouho stát tam zůstal u té chatky! Však, – je to havran ubohý, sám na nohy tak vrátký, ve vlasech sníh, a v jeden mih i zrak pln jinovatky. Dráb je, – nu starý ubožák, a počasí je chladné; i vešel; – běda na koho ta koleda dnes padne! 78