Nad starou písní.

Josef Václav Sládek

Nad starou písní.
Přes tu píseň šlo sto let a ona jak polní květ plna rosy chví se, voní, a je slyšet v ní to znět’ jako ptáče v křoví zvoní! Po tom jaru šlo sto jar, zpěvákův je pravnuk stár, on kde spí, už stopy není; sterý rozkvět, sterý zmar přetrvalo ptačí pění. Vůně střemchy, slunce vznět zůstal na té písni tkvět’ [85] v jarním vzduchu, v květné sněti vše, co viděl, cítil děd, vidím, cítím po století! Písni! – tvojich na křídlech z kých to krajů vane dech? Mine vše? – neb můž’ to býti, že v nebeských nápěvech utkví kdes i lidské žití? – 86