In morte juventus.

Josef Václav Sládek

In morte juventus. E. Z.
S šedivým vlasem, vetchou, přihrbenu jsem večer viděl starou, vlídnou ženu: líc, čelo zryty stopou dlouhých let, jak hnědý, loňský list, – a u ní dlet jsem viděl dítě; – loňský list jak s jara pokrývá svěží, bílý, rosný květ, tak u děcka ta žena byla stará. A ráno opět viděl jsem tu ženu klidnou a tichou v rakev položenu, v stodolu věčnosti sežatý klas; a u ní hrálo si to děcko zas. Jak mladá byla nyní proti němu v svém bezletí! – neb věčnost jí a čas byly jak děcku nenarozenému. – [90]