Jaro v zimě.

Josef Václav Sládek

Jaro v zimě.
Slunečný jarní den ve zvučném ptáků pění nám k lásce nesouzen – my začali se milovat už v podjeseni. List s hlohu opadal a jíním šedla luka, vlašťovky táhly v dál, když dotkla se mne na čelo tvá věrná ruka. Vlašťovky táhly v dál a léto na vždy s nimi, [92] chlad od strniští vál a s ním ty chmurné pohádky ledové zimy. Nebe je mrak a tíž, duch nejináče, přitul se ke mně blíž ty poslední má pohádko, mé jarní ptáče! 93