Beze smrti.

Josef Václav Sládek

Beze smrti.
Smrť umřela. Teď v nesmrtelnost víra je splněna: zem rodí jen, a kupí k životu život; – pohádkou jsou trupy, vše šíleně jen pohár žití svírá. Tak šlo to věk; – i překypěla míra té číše žití; mok v ní vře a úpí, květ, zvěř i člověk měří se jak supi, druh druha rve a nikdo neumírá. A ti, kdož ještě viděli, co značí, ta smrť, a mír čtli v obličeji siném – teď k Tomu, jenž kdys hroby květem šatil a v žití pal smrť seslal chladu stínem – teď Jemu k nohám vrhali se v pláči a štkali, aby tu svou Smrť jim vrátil! [97]