Povzbuzení.

Josef Václav Sládek

Povzbuzení.
Když’s narodil se, jeden z těch, jimž usmálo se štěstí vstříc, pak, co je mžik a s co je dech pij zdráv a zejtra zejtřkem nech a nechtěj víc! A jestli pad’ ti jiný soud a hořké zejtra, hořké dnes ti článkem jenom jedněch pout, – když nemůžeš je roztrhnout, pak tich’ je nes. A vše-li vůkol tebe led a v očích družných vidíš klam, – v svém srdci mír a k nebi hled, co tepla v tobě, vrať jim zpět a dál jdi sám. [98] A poctivý’s-li dělník byl, pak silným v boji buď si též a pravdě slouže ze všech sil, byť celý svět ji za lež mnil, – ty řekni: „Lžeš!“ A jsi tu poutník jenom v den a den má svit a stín a mrak, a znikne smích a znikne sten; – a nestyď se, žes unaven a umři pak. [99]