Karlu Sladkovskému

Josef Václav Sládek

Karlu Sladkovskému † 6. března 1880.
Mír padlému buď za vlasť bojovníku! Pad’ jako ten, kdo padá na svůj štít, smrtelným, těžkým pádem bez výkřiku, jen s vzkřikem těch, kdo za ním stáli v šiku: On v čele stál za celý český lid! Za to, co vytrpěl, za trosky jeho blaha, za to, co zapomněl, za to, co doufat váhá, za to, co sám, neb jiní v prach mu kruší: on nastavoval svoje prsa nahá s tím čelem železným, s tou čistou duší! Jen mír, – však přísnost nenadechla smrt na líci tvou, – ty, jenž jsi v životě stál jako útes, od jehož se črt odrážel příboj šalby v nahotě, i klamu, oděného zlatým cárem; – ty srdce, blahu všech žehnoucí žárem; [100] jen k štěstí vlastnímu tak mrazně chladné: Ó, takové už nebije nám žádné! Do temnot žalářů jsi českou nesl pýchu, z temnoty žaláře jsi český nesl vzdor, a česká čest kdy všem už byla k smíchu, ty zahřměl’s ji přes hradbu českých hor! – sám, ze všech jediný v tom mrtvém tichu! Kdys v poutech sám, ty’s věděl, co to značí ne věk je nosit, ale na sta let; tvůj lid v nich spal, aneb je hryzl v pláči, pout řinkotem ty zbudil’s jej a ved’, – a, odkud přišla, pouta hodil’s zpět! A chudý zemřel jsi, jen bohat poctivostí, co šlechtic jediný, jímž je dnes český syn: s tím erbem vykonané povinnosti, naňž celý život nevrh’ jeden stín! Mír padlému buď za vlasť bojovníku! pad jako ten, kdo padá na svůj štít, jen s vzkřikem těch, kdo za ním stáli v šiku – A za ním plakal celý český lid! 101