Tak zle není.
Tak zle není, jako bylo
v mnohý zašlý čas,
přečkali jsme mnohou psotu,
přečkáme ji zas.
Bušili jak v kovadlinu
v naši tvrdou leb,
vesele jim odpovídal
husitský náš cep.
Stokráte nás zadupali,
jako kroupy klas,
stokráte jsme znovu vstali
a teď vstanem zas!
Vstanem, jako poražený
z prachu vstane muž:
jenom otrok poslouchává,
když kdo řekne: „Služ!“
A když hrozí pouty svými:
„Teď poslouchej mne!“
muž s tou tváří ublácenou
vzdorně řekne: „Ne!“
12