Cestou

Antonín Sova

Cestou
Temného lesa kapradiny slunce snad nikdy nepolíbilo. Dlouho když kráčels tichem a stíny, po slunci, po světle smutno ti bylo. U lesa smutno však, zpívali ptáci, veverka s kukačkou za tebou v patách. V modrém kouři se kopec ztrácí, tkalcovské člunky chrastí v chatách. Domky v zeleni v plném létě, ztracené v květinách zahrádky. Vše jako v jiném ztraceno světě, křišťálových hor pohádky. Kaštany s vějířovitými listy vějí vonný chlad. Obzor je k lesům až čistý, jetelem voní sad. Najednou píseň veselá s dívčího hrdla sletěla. Sotva že chodce přivítala, zároveň s bohem mu dala. 40