Dítě v trávě

Antonín Sova

Dítě v trávě
Samota v stromech krčí se. I krásu tu sotva zříš, jen těžkou práci. Drsnými jen slovy, potem těl vzduch nehne se tu provát. A péčí o dobytče sotva času se starat o dítě, je pomilovat. Snad němá láska ve všem konání, v tom drsném shonu, ve zvyku, v tom tichu, v pokorném očekávání i v tuposti i v každém hříchu, v té chudobě se skrývá zarytě. Kdes poblíž dítě samotné si hrálo. Den ze dne zvyklo si již a se smálo. Vše cosi zvlášť se stará o dítě: den slunečný, pláň písečná, les v dáli, stříbrná voda, vítr, cizí svět jenž chválí, kouř nad střechou a luční trávy dech. Snad plodem uzrá, doroste v těch zdech v něm vykupitel sladký? Moře přepluje i světy přejde k srdci od srdce, dům od domu, všem novou lásku zvěstuje? Sám sobě že tu rost a že tu skryt jen trpkou lásku opuštěných musil pít, ze od všeho se učit musil, sám a sám, že nad ním nebe klenulo se jako chrám? 44

Básně v knize Básníkovo jaro: