V posledním slunci

Antonín Sova

V posledním slunci
Skupina stromů podzimní v posledním slunci. Dlouze v ní jas se už na dálky vkrádá. S prořidlých větví padá za listem list. V prázdnotě po těch, kdož odešli, zbýváš smířen se vším a jist. Z moudrých stromů těch pokoje neslyšet stonu. Smířeno všecko je ve chvílích skonu! Což tu nic nebolí, nic se nevzepře, neptá? S poslední trávou na poli smrt si bratrsky šeptá. 56