Jdu posledním dnem hřejícím...

Jdu posledním dnem hřejícím...
Jdu posledním dnem hřejícím již s létem odcházejícím. Zná loučení chvat naladit. Vše postrádat lze, nahradit. Vzduch, slunce, vítr, vše jak znáš, dnes nově vyměněná stráž. Zbarvení sosen, plání, luk, vsí, chalup, hlas zní jinak, zvuk. Stráň pod rudými jeřáby jak babí léto předla by a vítr hvízdal jinak z trav, kde vemena se vlekou krav. Tah ptáků jíká, za vodou dál modrou stkána pohodou. Z trav požatých co klas již leh, pojď, vystřídám tě, šept jsem slech! Schne listí, vadne, zlatá měď, ruď žilkovatá, stříbra šeď. Lkát naivní slyš lupení. Je odvaha v tom šumění: že loučení se nesmíš bát, vše pohledem hleď zulíbat. V tom poznávám: jsem lupen sám. Neb větrem chvím se sem a tam. 63 Teď pravdu víš. Byls žlutý list. Poprvé zachřestils. Ten svist. Jak se to padá, vychladá a jak ta mlčí zahrada. Vesele větry přivanou. A s bohem, na neshledanou. Co vzkřikneš v smrti chvilence? V květ rozvijte se pupence! Vše, co se rodí, žije, jest, bratrství musí z tebe kvést. V zem dopadnuv o věčna mříž, ty jeho slávou zazvoníš. 64