Bolestné zjevení

Antonín Sova

Bolestné zjevení
Toť bolest, která dřív než zříš ji, mizí. Dřív, než ji můžeš pohleděti v líc. Jak žena nemladá, ne cizí, jež měla ti kdys tolik říc‘. A nemohla, však myslíc na tě stále tě provázela snů až do hlubin. Tak nevidně a nerušíc tě, ale tak věrně, jako je tvůj pes neb stín. Je z žalů těch: jak žebračka si sedne kdes na posledním schodu, kudy jdeš. Dřív než se vrátíš poznav ji, se zvedne a zmizí než se naděješ. 94