Srdce

Antonín Sova

Srdce
Nepoučené srdce poutník jest, jenž za kloboukem čerstvé kytky má, a podle slunce jde a podle hvězd a cestou zpívá si i rozjímá. Jde cesta vřavou trhů, tančíren, i básníků a vědců samotou, jde mraveništi lidí, hlukem tavíren, měst rozmařilostí, vsí lakotou. Neb kolikrát naň bylo líčeno, má tolik ran a stop, když uniklo, by na svobodě po svém vykřiklo. A ví, že smrtí neuničeno, až vstoupí v ticho věčné, záhadné. A v ranách květ že nikdy nesvadne. 96