Budoucímu básníkovi

Antonín Sova

Budoucímu básníkovi
Dělníku slova, krásy ciselére, kováři pravdy, malým vděkem placený, zda brzy zanikneš, tvé stopy ztraceny, neb obnovíš se v mladé kráse steré? Umění dávné v rakvi odnášejí, však nové žvatlá, cinká řehtačkou a brouká, s matkou svojí světačkou se toulá celým světem nejraději. A v řvoucích velkoměstech narozeno, kdes proletářsky před práh pohozeno se vyklubává, srdcem sejmout hřích i minulých i přítomných i budoucích a v šťastném slunci, v plavbě dnů, jich víru plout s dobrým člověkem. Kam? K bratrskému míru? 98