USÍNÁ VEČER

Antonín Sova

USÍNÁ VEČER
Před mým zrakem a sluchem uléhá večer vždy v trávy tóny, hlasem a ruchem. Usíná od chvíle k chvíli všecko, co žitím se tráví, všecko, co sežnou srpy, drobné všecko, co pláče a co jak já trpí, vítáš a loučíš se, život křtí a smrt číhá! Tisíce životů vidíš na kousku země, tisíc zámlk je stíhá. Bratrství v radosti, v utrpení a zmaru hlásí se ve mně. Všecko ztišeno již slunce po západu, v příbytcích, pod kameny, v děrách, v brlohů chladu, pod břehy, pod kořeny, pod svinutými listy. Jen když se pro něco žilo, den je dobrý i jistý. Od příbytku lidí k úkrytům zvěře a hmyzu milosrdenství dráhy 55 táhnou se neporušeny, zemní voní vláhy, zpívat slyšíš mízu. Lidský svůj osud ke všem spínáš, vše zdravíš. Nebuduješ pro sebe, ale pro všecky stavíš. Předejdeš vše, co vraždí i co z vražd se rodí. Poselství milosrdenství po všech cestách ti chodí. 56