PODZIMNÍ NOC

Antonín Sova

PODZIMNÍ NOC
Dne odlesk hasne v těžkém temnu po západu, pak noc jde propastná a bez hvězd mrazivá, ta, jež se podzimní a bouřnou nazývá, když stromy holé, bez hnízd, vpředu tma a vzadu. Vichřice třese vším a pláče Meluzina, krov praská, okna řinčí bolestnícím sklem a sychravý chlad straší v zdivu odprýsklém, drkotá zuby odloučenost siná. Snad navštíví mne kdos? Snad autor dávné ráže mne sveze v dostavníku dobrodružství, snad spánek předčasný mé smysly v lůžku sváže snem dětství mého, jinošství a mužství, neb osvobodím noc a promyslím dny o přerodu a o zkvétání země v touhách svého rodu? 58