MĚSTEČKO

Antonín Sova

MĚSTEČKO
Drobné město, ztracené v hluboké ústraní za dubovými lesíky bílými domky se rozběhlo po stráni, okénky drobného blahobytu, pestrými květy jež kypěly. Chodci zmoření klamy života, našli tu prostá stvoření. Dívčí postavy, které přes noc vyspěly, ženy, jichž ctí bylo každým rokem rodit, muže, jichž ruka se rozbíhá stále a vrací, aby rod četný živila počestnou, drobnou i zdobnou prací. Milenci bloudící v dubovém lese kol hlohů přes můstek, když si tu věrnost slíbili, jako jich rodiče stárnoucí, první si dali polibek v máji měsíci. Kořeny vrostli tak do města. Domky jak bílé zdědili, kroky těžkými, zdlouhavými dohánějíce civilisaci, řemesly výkonů drobných a levných, usedlých pýchou v sídlech pevných, 83 v sousedském hovoru sdružovali se po práci, o svátcích příliš slavní a hluční písně si rodného kraje pěli, stárli, čtli dopisy z dalekých zemí, kroniky válek a nálady revoluční z druhé ruky si vyprávěli. 84

Básně v knize Básně nesobeckého srdce (in Dílo Antonína Sovy, svazek 4):