ČTVRŤ BÍDY.

Antonín Sova

ČTVRŤ BÍDY.
V té čtvrti bídní lidé, smutní psi, zapadlé, lidské apokalypsy. Nevěstky, chátra... Židi, dětí sta... Sabbatu hudba vřeští nečistá... Zdeformovaní civí k slunci. Hle: to všecko vyděděné, vyvrhlé. V svou bídu zadumaní, bezhlasní jsou ti, kdož sny své revoluční sní... Z těch koutů bídy věčnost pozdraví i sen, i myšlenka, vzdor krvavý. Po cestách osamělých, na výších předměstských kopců, v hájích nejtišších jdou reci zítřku, pochýleni v zem, stavíce nové světy v srdci svém. Budoucí kralovrazi tady jdou, svou hroznou okouzleni myšlenkou... 34 Zde hledej ženy, smutné novým snem: jich srdce odhodláno k obětem... Dospělých písně děti zpívají, brunátné na měď ruce zdvihají. Jich otcové však v temnu těsných stěn, spiklenci Slunce, chmurně hledí ven, rebelli vzdoru, jenž má zítra vzplát, se učí jiskry z troudu vykřesat... 35