Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,

Xaver Dvořák

Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští, Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,
 již Samum žhavým pískem zasypává; noc na ni padá, roztavená láva, a stíny popelem jí nad hlavou dští. Ji váže kletba, jež jí neopouští; tak nedočkavě vypjata jest hlava té Zoři vstříc, již vroucně očekává, jež z rudých zahrad Východu se spouští. Juž první paprsk prolnul ve temnotách, jak hudba čarovná se ňadrem protáh’, mým srdcem pronik’, otevřel mu ústa a srdce zpívá; žár ho rozpaluje, ten paprsk bílý v poušti pozdravuje: den za ním jde a rozkoš za ním vzrůstá. 20

Kniha Eucharistia (1897)
Autor Xaver Dvořák