V TĚCH TISÍCI DOMECH KAMENNÝCH

Antonín Sova

V těch tisíci domech kamenných(Na) je mnoho lidí ztracených(Na) a snad jich nikdo rád nemá(Na) A když se tak v sebe hroutí(Na) snad nikoho nečekají(Na) v své samotářské pouti(Na) A najednou by se zdivili(Na) poselstvím někoho jenž je hledá(Na) jenž roky je nenašed míjí(Na) a přec jen se odstrašit nedá(Na) ó prohlédni hodino slepá(Na) Teď prohlédne nachází je(Na) teď na okno zavřené klepá(Na) teď vchází to bratře ty jsi li(Na) Teď mlčky je objímá na nich dlouho visí(Na) teď láskou v nich mrtvé již city křísí(Na) a dýchá na ně by žily by žily(Na)

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

184. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MUDRCOVÉ. (Vítězslav Hálek)
  2. VEČERNÍ NÁLADA. (Emanuel Čenkov)
  3. S BOHEM (Otokar Fischer)
  4. CO PLATNY VZDECHY... (Antonín Klášterský)
  5. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  6. IV. Portrét šťastného člověka. (Josef Svatopluk Machar)
  7. J. V. Sládkovi (Jaroslav Vrchlický)
  8. PODZIMNÍ MEDITACE. (Adolf Brabec)
  9. JÁDRO ŽlTÍ. (Irma Geisslová)
  10. Castor a Pollux. (Jaroslav Vrchlický)