KOMÍNY MĚSTA KOUŘÍ ČERNĚ A TIŠE

Antonín Sova

KOMÍNY MĚSTA KOUŘÍ ČERNĚ A TIŠE
Komíny města kouří černě a tiše. Láska, jež srdce tu navštívínavštíví, popelem živí se, popelem dýše, na popel šediví. Marie, věrné ženy s touhou věčnou počínají tu na středu popelečnou v městě komínů, černých schodů, doživotného churavění. Marie věrné tu rovné od porodů do roboty jdou denní. Popel vnik' Josefům v srdce a korou sesedá, kořalka v hrdle jak oheň pálí, domova pravého nikdo tu nemá a nehledánehledá. Děti se narodí, narodí se a umírají snadno jak žaly, vždyť jsou to chvilkové květy, které se na prsou nosí, když rozkvétaly, – a pak se snadno zahodí. 108