RŮŽE ZA BEZHVĚZDNÉ NOCI

Antonín Sova

RŮŽE ZA BEZHVĚZDNÉ NOCI
Růže mi otevřela noc, jež beze hvězd. Vůně temná, bolestně vřelá uvězněna v ní jest. Noc když je bezhvězdná a když v ní voní růže prudce, není to růže, to žena je líbezná na blízku, kol krku dává ti ruce. Jak tu těká a jak tu čeká, krásná žena s duší a s tělem, prochvěna neznámou touhou a želem, do srdce tobě balsámem vtéká. Nezřel jsem jí, však tušil jen, neslyšel jsem, jen sluchem cítil, pramének světla než tenounce svítil, když se probouzel den. 28