BÁSEŇ O MLADOSTI

Antonín Sova

BÁSEŇ O MLADOSTI
Hle, po květnatých březích života zrozená v prvních jarních nedělích jde, zpívá, zvoní a se chychotá kypící Mladost v žertech veselých. Slibují dosud skryté prameny a nerozvité květy pukají, mlčící keře tají plameny, než na hořící ohně uzrají. V těch příslibech však lehký tančit krok, skřivaní píseň musí trilkovat. Vždy bolestný vrub nechá v stromech rok a každý vrub je neúprosný řád. I vrub váš, mladí, musí zabolet, neb roků let jak prchá, rozjitří. Dnes před vámi se zjeví celý svět. Co zítřek přinese, co pozítří? Tu starost nechtě touhám ožilým, až květy sprchnou v chvíli intimní. Tu starost nechtě vrubům přibylým: bouř přijde jistě, vichry podzimní. 59