BUDOVATELŮV POHLED

Antonín Sova

BUDOVATELŮV POHLED
Rodí se nový svět. Boha i lidi chválí, pro všecky zeleň má, květ. V slunce se pohroužily domy, bytostmi bílými v lázni leží, v nehnuté, zateplené dáli. Rackové pláčou, bíle sněží v brázdách na polích, jako narozené děti. Dávno, z chvil zoufalých spřádal jsem, země když lhala, města když vymírala, písně si v útěchu. V dáli když ve válce mladí, doma pěst sevřenou měli staří a omrzelí. Často jsme s myšlenkami, zejícími jak tlamy vnesli žal pod střechu. Ale teď? Mladí již doma, staří šeptají rtoma díkučinění: rozkvetla jistotou rovina. Hnízda když, domov si staví záchrany pud, jenž tak dravý, na zlato hlínu promění, po níž se zeleň popíná, – za klid té každé rodiny, za rodící se duše, modlím se dny své a hodiny. 38