NAŠE NOC

NAŠE NOC
Mráčky se stále přeměňují, jak dlouho hledaly by sebe. Z nich černí ptáci vystřelují na tratícím se zlatu nebe. V tom osvětlení sosen tmavých kraj zamyšlených Seveřanů několik vrhnul barev žhavých na žebráckých skal uschlou ránu. Noc blízka je... A vody kvílí, a ztraceny jsou ve tmě lesy. Jen v louku, do křů, dům kdes bílý v údolí žlutá světla věsí. Pod stromy v lukách k zadušení vzduch vonný. Stezka do tmy splývá. To zázračné. To k závidění: V tmu alej zkvetlých třesní zpívá. Ty se mnou, měsíc, chřástalové, shon můr, my divů chtivé hlavy, v to zázračné, v to hrozně nové chcem dívati se do únavy. 98