SPRAVEDLNOST.

SPRAVEDLNOST.
I. Jak by nejlépe žil, přemýšlel Člověk. V revírech vžitého Mamonu, mezi Kristem a ďáblem obklopen vyssávanými robotníky nevděkem odměněnými, reptajícími, měřil rozdíly životů. Teď nadešel čas rozdouti revoluční požár na troskách statků vyvrácených, rozbitých, vykrvácených říší, dřív, než dozní hlas krve a zaschne v zemi. 11 O jiných světských řádech přemýšlel Člověk, v tom, co právě přešel na křižovatku z věku do věku nově se rodícího. Tu uslyšel jasně zcela na blízku, nechápaje, z hloubky či s výše, sladký tvůrčí hovor neviditelných mu pramenů. Naslouchal jim a poznal, že z nesmírné hloubky a prostorů časových ozvaly se. Tento – jistě prvorozený byl pramen, jenž žvatlal již od příchodu prarodičů. Tento – vyvřel zpod kamenů dějinné slávy. A onen – povědomý, jde ze země dnešních lidí. Všecky osamělé zprvu, obejmuly se v jednom toku, srostly a sloučily minulost s přítomností. Harmonicky splývaly v pokojný vývoj všeho, chór vzdalující se a hned zas se blížící: 12 o dozrávání všeho, co se zrodí, o radosti, podílu na bohatství země, o skutcích lásky, o vykoupení bídných, o obětovaných životech za život příští, o hrdinných činech, z rukou vraždících tyranů jež vyrvaly lidstvo. Takový byl všeho skrytý smysl: svobodnou až pochopíš vůlí, přijdu všem stejně pak měřit. Odměním všecky jistotou života. Víru dám všem: neporažen nezvítězíš, sám nad sebou budeš-li vítězem. Naslouchal, ale nerozuměl hlasům, odkud a pro koho zněly, koho zavazovaly, čí byly dědictvím, čí nadějí? II. Ale kde najdu Spravedlnost, zaúpěl Člověk slyše hovor skrytých pramenů, ale nevida jich nikde. Vyšed z bídy a utrpení, co toto poslouchal, 13 šel, by chystal se k pomstě tolika nespravedlnostem. Marně jsem krev neproléval, abych odměnil ty, kdož vysílali na svět běsy války. Nedosycen mstou, stanul pak nad stíny zvražděných a zvěšených, rozhlížel se, aby dárcem stal se tragickým. Bylo třeba z dědictví Satanova obratem učinit eldorádo blažených, podělit se rovnými díly o všechno, všechno, o majetek několika kdys vyvolených, o domy, pole a lesy, dvory, továrny a doly, o lásku v uděšení čekajících mladých žen. Lidské té rovnosti Spravedlnost viděl, žel, krásně a živě: tak jako obrovskou Dekoraci v prostřed živého mraveniště. Pro ní hotov byl vraždit i bratra, postaví-li se mu. 14 Věděl již, věděl, že nerozdělí, neroztřídí, nerozsadí, nenamíří-li děl svých proti škůdcům revoluce v noční chvíli, nerozduje-li požár, neupozorní na ty, kdož se radovávali při rozsvícených lustrech, na ty, kdož z úřadů řídili běh světa, na ty, kdož v továrnách, dolech a věznicích věznili mu bratry, na ty, kdož morálkou požívačů jmění a krásy s pokorou podplatného křesťanství sytí dosud pokolení. Odešel tedy rozdílet trestající Rovnost ztroskotav pelechy bohatství a jeho raffinované útulky. Rovnost, pro ni hotov byl stokrát vraždit, kdo se po sté mu postavil. Po Kristově zákonu bohatým třeba dát žebrat u vlastních domů, žebráky posadit za jich stoly. Šel, by strašně vylidnil města, aby vyhubil lišejníky lidstva promyšlenými záměry spravedlivého po lidsku rozumu. 15 Často hroze se, že neschopné nenaučil zas pracovat, že bez práce navykli si žíti kdysi pracující, uplácel hlad platidly Hrůzy a Lenosti a v tomto okamžiku rozkladu k jednomu hřbitovu Rovnosti vymřelé a vyvražděné svážel hladem a morem vyhynulé a denně pohřbíval je do šachet. III. Náhle trojzvuký pramen jakoby o skálu udeřil, zazvučel poznáním. A tu porozuměl s úžasem dobro hledající Člověk, že není to hlas mimo něho, nýbrž v něm, samém, v krvi že zpívá, z objevitelských, z mučednických, z hrdinných že hrdel lidí, jež mu předcházeli zpívá, to že hlas je nejvyšší, jenž se kdy ozval: jáť jsem tvá Spravedlnost. 16 Nehledej mne mimo sebe, jsem v tobě a s tebou, ve tvých lidských činech. Svědomím, ku kterému dospíváš, omyly tolikerými, porážkami, zkouškami ohně, prolitím tolika krve, těžce dobytá jsem lidská tvá Spravedlnost. Nikdy jsem nebyla mimo tebe, nebyla jsem krutě krásnou jen Dekorací, zakrývající prázdnotu hesel. Věz, nejsem, nejsem-li v člověku každém a pro každého, ani pro ponížené ani pro vyvolené, ani pro utlačovatele, ni pro utlačované, nikdy tě neuspokojím zcela. Jsem zákon demokratického Boha: najít vždy lásku pro všechny, pro duše i těla, prostor jim dát a krb a způsob života, všem by byl radostí, užitkem, krásou. Naslouchej déle tisíciletému tomu pramenu, poznáš a pochopíš, že je hlasem Boha v tobě, jen v tobě. 17 Věčně vítěziti, toť zachovávat božské v lidském. V tobě sbírám se od věků do věků. Souvisím se všemi obětmi vznešené krve. Jak si mne stvoříš, taková budu, tvoje Spravedlnost. 18