SLOKY SPISOVATELŮM.

Antonín Sova

SLOKY SPISOVATELŮM.
Chci, aby náš prapor rudě vlál. Neb vidím starce, jenž století stál a poznal, že předešli jej, posměch v líci všech řemesel holobradí učedníci a jemu, otrhanci, již postavením svým přerostli nad hlavu, a vzadu když zůstal, spokojen s málem svým v ranci, jak na romantickou se na něho dívají postavu. To ty jsi, spisovateli. To ty jsi, šašku, pro ukrácení chvil. To ty jsi, snílku tragický. Ty, básníku, strážce bdělý národních sil, ty zaostalče dob přešlých klasický. Je žádoucna píseň, jež bude rudě vlát, a praporem bouřlivě třískat v zarostlé tukem zraky, 28 po hromadách zlata jež šilhají, shrabovat zvyklí a brát a vydřít těm, kdož jsou práce bouřliváky. Je žádoucna píseň, jež bude rudě vlát, jež nedopustí, aby kdo na vydřeném pokladu sedal, s ním lichvařil a, co ti patří, i bral a nedal. Tisk, pero, tvá mocná je zbraň, však nevolník v službách cizích máš svědomí spící. Ty dokud svůj nezdvihneš prapor rudý, svůj prapor krvavě rudý, dál poneseš krve daň na útraty gentry lichvařící s tvým duchem, s tvou krví, s tvým časem, s tvou vůlí, s tvým vším, a ještě tvým proniknout musí sluchem škleb pohrdání, neb mnozí demokraté jsou takého druhu, že blahosklonností svojí vyznamenávají sluhu, i když tě pohostí, v kočáře svezou a provedou sály i když se tvým jménem chlubiti zdáli, vždy jsi jim otrok, o jehož duchu cenník platí. Ty nevěř jim. Takhle však zamávati praporem rudým, krvavě rudým! 29 A to už by ohromný rudý prapor byl, mít všecka ta krví nasáklá prostěradla, ta, na nichž shas' Mácha, Havlíček, na nichž dodýchal Tyl, kde Němcová chřadla až svadla, a na němž duševní dělník až do dneška na úbytě živořil. Ten prapor by musil mít rudý, krvavý smích, odvahu, zpřetrhat pouta smluv zbabělých, vlát nad všemi poklady duševní české říše, z nichž těžilo panstvo, co tebe nechalo hodům svým přihlížet tiše. Ten prapor nechť rudě vlá, ať vzryvně mu krví svou zaschlou v tvář šlehne, ať zabolí! Kdo nepůjde za ním, ten ušlapán docela. A vy, vy, příštipkářští a kompromisní služebníci té gentry s vašimi duchy lichvařící, si nechte své reformní směšné oboly! 30
Básně v knize Krvácející bratrství - Rozjímání ranní i navečerní (in Spisy Antonína Sovy, svazek 12):
  1. JARNÍ ZPĚV PŘED OSVOBOZENÍM.
  2. ZPĚV OSVOBOZENÍ.
  3. SPRAVEDLNOST.
  4. S KŘIVDOU V SRDCI.
  5. DĚTI NOVÉHO KRISTA.
  6. SLOKY.
  7. ODCIZENÉMU ČLOVĚKU.
  8. SLOKY SPISOVATELŮM.
  9. NEŘÍKEJ NIKDY.
  10. HOŘKÁ PÍSEŇ.
  11. HOŘKÝ SONET.
  12. NAROZENÍ PÁNĚ.
  13. BALADA O HLADOVÉ SMRTI Z ROKU 1917 a 1918.
  14. SLOKY.
  15. HARLEKÝN A SPOLEČNOST.
  16. ZPĚV OBELSTĚNÍ.
  17. SLOKY O MUŽNÉM ŽALU.
  18. DĚDIC ZLA PO VÁLCE.
  19. KAJÍCÍ HŘÍŠNICE U VARHAN.
  20. ČESKOSLOVENSKÝ KARNEVAL.
  21. NÁVRAT PADESÁTI TISÍC.
  22. HLAS ZE SIBÍŘE.
  23. K VÝROČÍ 28. ŘÍJNA.
  24. ROZHOVOR.
  25. ŽE TOUŽIT BUDEŠ A ŽE NEDOTOUŽÍŠ...
  26. POZVÁNÍ.
  27. PŘÍTELI Z JIHU.
  28. MLADÉ DÍVCE.
  29. RANNÍ VÍTR.
  30. USCHLÝ STROM.
  31. SLOKY POKORNÉ.
  32. SMUTNÝ DEN.
  33. JA SVÉHO SRDCE VŠECKY ROZDAL RŮŽE...
  34. PÍSEŇ.
  35. CO MI PSAL SAMOTÁŘ.
  36. SLOKY.
  37. PÍSEŇ.
  38. JINÁ PÍSEŇ.
  39. BALADA.
  40. PŘÍTELKYNI.
  41. SMUTEK NOCI.
  42. V JEDINÉM SLOVU.
  43. DOPIS ZE SLOVENSKA.
  44. ODPOVĚĎ.
  45. NOC FILIPOJAKUBSKÁ.
  46. BOUŘE ZA NOCI.
  47. SPOČINUTÍ BOLESTI.
  48. VŽDY, CÍTÍM-LI SE SÁM A SÁM...
  49. ZNOVUZROZENÍ ZVONU.
  50. NASLOUCHÁNÍ SLAVÍČÍMU ZPĚVU.
  51. LÁSKA.
  52. KDYŽ VNITŘNÍ ŽIVOT ZRÁ...
  53. OMLÁDLO VŠECKO.
  54. ZKOUŠKA BÁSNÍKOVY DUŠE.
  55. TYS KRÁSNÝ A TEPLÝ MĚSÍC ZÁŘÍ...
  56. SVÍTÍCÍ VES.
  57. TICHO CHVÍLE.
  58. KLIDNÉ SRDCE.
  59. TEN TEPLÝ VEČER...
  60. KDY UŽ JSEM NEPOTKAL POUTNÍKA, VONÍCÍHO LESEM?
  61. DŘÍV NEŽ TĚ MĚSTO VZBUDÍ...
  62. BÁSNÍKOVY HOUSLE.
  63. POHANSKÉ SLOKY V DEN ČARODĚJNIC.
  64. PÍSEŇ DÍTĚTI.
  65. OD BOŽÍHO RÁNA.
  66. PODZIMNÍ VĚTRY.
  67. CO SLUNCE NA KVĚTINÁCH ČASNĚ VSTALO...
  68. KLID.
  69. PÍSEŇ.
  70. JE TŘEBA VŠEMU SMILOVÁNÍ.
  71. SRDCE.
  72. VEČERNÍ ODPOČINEK.
  73. MYŠLENKY PŘED HROBKAMI POSLEDNÍCH KRÁLŮ.
  74. ZPĚV ÚTĚCHY.