HARLEKÝN A SPOLEČNOST.

HARLEKÝN A SPOLEČNOST.
Šel harlekýn, bylo mu líto druh druha zabíjeti v diskretním soukromí. Co úspěch neposvětí, to ničím není, ničím, co nerozhodne soud. Chtěl zabíjet v plném světle tisíců před očima, to do ulic vyláká dav, to kouzlo má, jež jímá, chtěl, účinem divadelním by krve vystřikl proud. A sehrát chtěl divadlo dojemné vraždy závistí zlou, tož vraždy jedněch proti druhým, rozlezlou a velikášskou zlobou mimů vždy zbožněných. A na ulici divák se bavil a jeho smích sděloval světu: to vražda víc ze závisti než z hladu. A harlekýna vzal stranou a takovou dal mu radu: 39 Můj harlekýne, až budeš zabíjet druha druh, neb morálně popravovat, přijď, žárlivý dobrodruh a produkcí svou mne potěš, přijď vždy však jen na ulici, chci vidět s pozlátkem také vrstvu tvojí špíny, já za své peníze chci se pobavit, nebývám jiný, pak teprv ti z opasku vysypu obol cinkající. Rád popravy vidím, průvody, velké komparsy denní, a vůbec mé ulice k mému nechť slouží vyražení, tu nějaký obol vždy najdu pro tebe v opasku. Věř, nad skutečné vždy morální zabíjení je mi, znám ze salonů je a z klik, též škrtím, též tisknu k zemi a ani se neukrývám jak ty za masku. 40