ZPĚV OBELSTĚNÍ.

ZPĚV OBELSTĚNÍ.
Jsem jako z vína zamželé sny bohaté vidění. Průvody a hudby neděle, slavnostní zvonění. Cynicky žvatlám půvabně z mask, svodů a kuplířství, kočkou se plížím hedvábně, co zalhu, drápkem tkví. Já obelstím, já získávám, tě do víry přenáším, já měním hlas a volávám tě hlasem nejdražším. Jsem radostné přelhání života, jsem nezvaně vítaný host. Překvapím chvílí, v níž chychotá se lehkomyslnost. 41 Bez důvěry tvé bych nebyla jen navždy ztracená na horách a v údolích zpozdilá poslední ozvěna. Ne, nejsem píseň ni ozvěna, však uplývám lehounce, jsem ta, jež se celý den zelená a kvete drobounce. A chci-li, vše dřív ti zveselím, tak slunce na zdi plá. Smích můj – jak strom já ševelím letního za tepla. Jdu, jako když klasy praskají za noci v žitništi, v němž sametově se laskají a paprsky zablyští. Tak uplývám potoka prouděním a na písku rybami hrám, a zatáčím se blouděním, v němž prameny přibírám. Já stále se měním a nechávám svit slídy snít o štěstí a z račích skořepin svlékávám odbyté bolesti. 42 Že ty mi své srdce a oči dáš, jež musím vypíti, a že se chvíš a ukrýváš, toužím tě zloupiti. Neb lišák vychytralý jsem, vždy schoulen za sýpkou. Za duší tvou plížím se úkosem, zděšenou za slípkou... 43